Erica (Od Vlčice)
První úryvek
Milování s ní jsem se nikdy nedokázala nasytit, ale tohle bylo něco jiného – byly jsme přece
dvě dívky, přítelkyně, které si vzájemně dávaly přátelství i rozkoš, ale ne muž a žena,
abychom si vyznávaly lásku. A třebaže pro mě byla tak přitažlivá, v okamžicích těchto
záhadných nálad mi byla skoro protivná. Zažívala jsem v nich znovu a znovu příjemné
vzrušení, do kterého se ale vkrádal neurčitý pocit strachu a nechuti. V takových chvílích jsem
si nebyla jistá, co si tom mám vlastně myslet, a cítila jsem nejen lásku, která přecházela až ve
zbožňování, ale také odpor. Vím, že to zní divně, ale jinak to opravdu neumím popsat.
Někdy byla má krásná společnice celou hodinu apatická, pak mě náhle uchopila za ruku a
opakovaně ji něžně tiskla. Přitom se trochu začervenala, oči plné touhy mi spalovaly tvář a
rozbouřený dech nadouval šaty na jejích prsou. Bylo to jako zbožné zanícení milence,
chvílemi mi to bylo až nepříjemné, ale síla její vášně mě vždy přemohla. Přitáhla mě k sobě,
pokryla mou tvář svými horkými polibky a mezi milostným sténáním šeptala:
„Jsi má a budeš má… Ty a já jsme spojeny navždy…“